novinky data a fakta bitvy tanky palné zbraně jednotky úryvky dopisů nezařazené (ČSR) události (ČSR) at. na Heydricha (ČSR) opevnění (ČSR) rok 1938 fotogalerie videogalerie ostatní




.:: 1938 ::.
----------------------------------------------------------------------------


Spor o pohraniční oblasti ČR a Německa je skoro stejně starý jako tyto dva sousedící národy samy, nás ovšem zajímá v souvislosti s první republikou.

Na začátek je potřeba říci že naše opevnění, leč bylo nedovybavené a se stavbou se počítalo minimálně do roku 1942, tak bylo proti tehdejšímu wehrmachtu dostatečné, vždyť na naší straně bylo několik výhod, například již zmíněné opevnění, proti kterému by tehdejší lehké německé tanky Panzer I a II byly pouze jako pohyblivé cíle, a kdyby náhodou ne, tak by si s nimi našel tanky vz.35 a později vz.38 poradily, měly jak početnější převahu, tak konstrukční (vždyť si je po roce 38 wehrmacht zařadil do výzbroje a použil proti Francii a Polsku). Dále jsme měli převahu kupodivu i početní, stav naší mobilizované armády činil zhruba 1 200 000 mužů ve zbrani a že ta zbraň byla výborná, ať už se jednalo o výtečné lehké kulomety vz.26 nebo třeba dělostřelectvo a polní houfnice. Další náš plus byla chuť našeho národa bránit svou vlast, potenciál a v nespolední řadě taky pozice obránce, i když je fakt že se počítalo s pokuse zastavit protivníka pomocí opevnění a dále ho pomocí naší rychlé armády zatlačit zpět. Jedinou převahu kterou by agresor měl by byla možná jen vzdušná, nevím o letectvo té doby se moc nezajímám, takže to nemůžu posoudit, ale někde se píše že jsme měli protileteckou obranu dobrou, jinde zase že nestála za nic. Bohužel je fakt že letectvo rozhodlo druhou světovou válku. Dále je smutný ale naučný fakt že se na nás spojenci prachsprostě vybodli, Francie, Anglie, Polsko (to si dokonce zabralo kousek Slezska v roce 38, no jo, spojenci jak má být:)) a ačkoliv se to zdá podivné, jediný kdo se snažil a opětovné sjednocení Evropy jaké bylo pomocí dohod na konci první světové války, byly USA, které Mnichov a postoj našich rádoby spojenců šokoval. , jediný kdo by nám byl ochoten pomoci bylo Rumunsko a SSSR, se kterým díky probíhající revoluci nemělo cenu vyjednávat. Jestli by pomoc Rumunka stačila, to už se dnes nikdo nedozví, bohužel, německý útok by jsme jednoznačně zastavili, ale spojenci nám měli vedle vojenské pomoci dodávat zásoby a bez těch by jsme se po pár dnech, nebo týdnech neobešli.

Problematika září roku 1938 rozhodně není problematikou jen tohoto měsíce, ba naopak, bylo to jen vyústění zlé situace která v naše státě trvala už pár měsíců před tím. V jedné knize jsem četl jak probíhal všední den četníků na Liberecku. Sudetoněmecký freikorps si dovoloval stále víc a víc, začalo to hajlováním, končilo potyčkami při kterých se umíralo, proto byla do měst nasazena vedle četníků a policistů také armáda. Ukázkový je příběh jednoho četníka, který viděl nějaké Henleinovce jak provolávají nacistická hesla a provokují české obyvatelstvo, tak spolu s kolegy zakročil, všichni se rozutekli, ale již zmíněný četník se snažil chytit jednoho z toho davu, po přeběhnutí velké části města se mu to povedlo, němce zadrželi. Četníka poté někdo večer napadl a zbil, druhý den vysklil okno a byla to tak napjatá situace že zabarikádoval rodinu v bytě když byl pryč a synovi dal pistol ať střílí kdyby se snažil někdo vniknout dovnitř a samozřejmě během dne přilétlo ještě pár dlažebních kostek. Samozřejmě jsem to řekl stručně a ne asi úplně přesně tak jak to tam bylo, ale chtěl sem jen vyjádřit jak napjatá byla situace mezi českým a německým obyvatelstvem během roku 1938 a tak to bylo každý den. V Liberci byla situace tak napjatá, že během posledních zářijových dnů bylo vyhlášeno dokonce stanné právo. 23.září byla vyhlášena všeobecná mobilizace která proběhla během jediného dne se vší kázní a pořádkem, byla však k ničemu.

Září roku 1938 bylo neobyčejně chladné a tajemné, přispíval tomu fakt že v noci 30.září bylo naopak neobyčejně velké teplo a na několika místech republiky se dala zpozorovat jasně viditelná polární záře. Co přišlo druhý den již všichni víme, představitelé československé vlády přijali podmínky které nastolila Velká Británie, Francie, Itálie a Německo, nutno dodat že tyto státy sice navrhly diktát, ale prezident Beneš ho neměl nikdy přijímat, nikdy, byli jsme bojeschopní i bez spojenců, takže děkujme panu Benešovi, jasně, asi věděl nejlíp co dělá a po bitvě je každý generál, ale vždyť ty armády byly na stejné úrovni, už tenhle fakt je pro obranu.

Co se dá říci závěrem? Snad jen to že by nás historie měla poučit a ne se opět spoléhat na spojence jako je třeba NATO. A jak je vidět, tak němci si nedají pokoj asi nikdy :-/




.
h.panda©2005 // h.panda@seznam.cz