novinky data a fakta bitvy tanky palné zbraně jednotky úryvky dopisů nezařazené (ČSR) události (ČSR) at. na Heydricha (ČSR) opevnění (ČSR) rok 1938 fotogalerie videogalerie ostatní




.:: ATENTÁT- ČÁST ČTVRTÁ (Život Anthropoidu na území Protektorátu) ::.
----------------------------------------------------------------------------


Život Anthropoidu na území Protektorátu

Gabčík s Kubišem po dopadu ukryli svojí osobní operační výstroj v boudě zahradníka Antonína Sedláčka, kde také přečkali 1.noc v protektorátě. Dále přebývali v rokli s opuštěným lomem, kde je také našel Alois Šmejkal, hajný z Nehviz, který se vydal po neznámých stopách, a došel až do lomu.
Zjistil, že Gabčík si při seskoku poranil palec u nohy, jenž potřebuje lékařské ošetření. Přes mlynáře Břetislava Baumana z Horoušan (po dopadení byl 24. října spolu s manželkou Emilií popraven v Mauthausenu), který se znal s náčelníkem sokolské jednoty Šestajovic-Starým se spojili na tzv. Vysočanskou pětku , což byla ilegální sokolská skupina, jejímž velitelem byl Jaroslav Piskáček. Piskáček se spojil s členem JINDRY (Sokolské odbojové organizace) Pecháčkem a ten rozhodl parašutistům pomoci. Piskáček též zajistil odjezd Gabčíka s Kubišem do Prahy kde se skrývali v bytě Emy Khodlové.
Gabčíkův palec ošetřil lékař, který byl spojený se sokolskou organizací-dr. Hrubý. Ten společně s doktorkou Lyčkovou vystavil potvrzení do pracovních knížek o smyšlené nemoci, aby se členové Anthropoidu mohli v pracovní době pohybovat po Praze. Sedlák Jaroslav Smrž odvezl schované padáky z Nehvizd a zašil je do pohovky svého švagra a spolu s mladým Václavem Khodlem odklidil zbytek věcí ukrytých v zahradní boudě.
Součástí výbavy každého parašutisty vysílaného na české území byli kontaktní adresy lidí, kteří byli připojení k odbojové činnosti, často se však stávalo, že parašutisté zazvonili na dveře, jejichž původní obyvatelé byli už zatčeni a odesláni do koncentračních táborů nebo už dokonce popraveni. Stejně to bylo i s adresami, které dostala Anthropoid a navštívila by je kdyby byla vysazena na správném místě, u Plzně.

Skupina Silver A po seskoku operovala hlavně na Pardubicku, kde se mohli opřít o rozsáhlou síť ilegálních spolupracovníků. Všechny zprávy vysílané přes Libuši zkušeným telegrafistou Jiřím Potůčkem přijímala Vojenská rádiová ústředna sídlící na Dukes Hill u Woldinghamu. Navázat spojení se podařilo v noci ze 14. na 15. ledna 1942. Činnost Silver A byla velmi úspěšná. Josef Valčík se stal Číšníkem v dancing baru Veselka, kde poslouchal rozhovory vysokých německých důstojníků, později však Němci pojali podezření a Valčík byl nucen uprchnout do Prahy, kde pomáhal Anthropoidu. Gestapo nechalo vyvěsit plakáty s jeho podobiznou na odměnu 100 000Kčs. (Valčík se údajně s obarvenými vlasy a knírem vystavoval před plakátem a vykřikoval věty typu „Kdybych toho hajzla našel, hned bych ho šel udat.“)
Skupinu Silver B od výskoku provázela smůla. Zjistili, že radiostanice Rebekka se při dopadu na zem poškodila a je nepoužitelná, nepodařilo se jim navázat kontakt ani s domácím odbojem. Silver B svůj úkol nesplnila, ale i tak se oba dočkali konce války, Zemek v ilegalitě a Škácha v koncentračním táboře Flossenbürg kam byl transportován po zatčení v lednu 1945.

Odbojová organizace JINDRA určuje učitele Jana Zelenku-Hajského, aby se staral o parašutisty. Obstarává byty, kde se ukrývají (např. u Nových na Proseku,u Filípků, u Fafků, u Moravců na Žižkově,u Svatošů, u Ogounů),shání nové oblečení, aby se Gabčík s Kubišem neprozradili přes firemní britské štítky, získává lidi, jenž jezdí na venkov nakupovat pod rukou potraviny. Paní Moravcová spolu se sestrami Červeného kříže shání potravinové lístky, pečivo získávají od pekaře Josefa Vavřince.
Gabčík s Kubišem občas musí změnit své jméno, nové průkazy jim k tomu obstarává strážník Kosík spolu s dalšími lidmi, kteří jsou zaměstnáni na protektorátních úřadech.
Členové Antropoidu si v Praze získávají mnoho přátel, nikdo však netuší pravý důvod jejich poslání, ani jejich pravá jména přesto jim však dodávají morální podporu. Nejvíce jim ji dodávají jejich děvčata, Kubiš chodil s Annou Malinovou (Marií Žilanovou???) a Gabčík byl zasnouben s mladší dcerou pana Fafka. Žádná však o mnoho nepřežila své milence, stejně jako (až na výjimky) jejich ostatní, protektorátní přátelé.
Jen dva lidé se o jejich úkolu dozvěděli, prvním byl vedoucí organizace JINDRA, profesor Ladislav Vaněk a druhý učitel Jan Zelenka, který měl spojení k zaměstnancům na Pražském hradě.
Všechny informace od Anthropoidu pro Londýn se předávali pomocí „Libuše“ přes Silver A, jejíž krycí jméno bylo ICE a o Edvardu Beneši se v depeších mluvilo jako o Navrátilovi.
Také Libuší byla odeslána žádost sestavená vedoucím JINDRY:“Žádáme, abyste přes Silver A dali příkaz, aby atentát nebyl vykonán. Nebezpečí z prodlení, dejte příkaz obratem“.Depeše byla odeslána radiotelegrafistou Potůčkem 4.května 1941 do Londýna. Odpověď však nepřichází.
Jeden z parašutistů shozený se skupinou Out Distance, která kvůli smůle nemůže plnit svůj úkol, Adolf Opálka, přechází ke skupině Anthropoid a pomáhá jim s přípravami atentátu.
Parašutisté měli připraven ještě jeden plán. Už věděli, že Heydrich každé ráno jezdí ze svého sídla, zámečku v Panenských Břežanech do Prahy stále stejnou cestou několikrát tuto trasu projížděli na vypůjčených kolech. Chtěli pomocí ocelového lana nataženého přes silnici automobil zpomalit, a potom Heydricha zastřelit. Tento návrh byl však zamítnut pro skutečnost, že z místa činu nebylo jak uniknout díky širokým polím, které byla všude v okolí.
Proto byl vymyšlen jiný plán.

K dalším činnostem, kterých se Anthropoid na území protektorátu zúčastnil byla například pomoc při bombardovacím náletu na továrnu Škodových závodů v Plzni. Skupina Anthropoid spolu s některými členy Out Distance a Silver A měli za úkol označení cíle. Parašutisté zapálili ve směru náletu dvě stodoly. Letci tentokrát škodovku našli, nad cílem ale ležely ve výšce 300 metrů mraky. Signální ohně tak spatřila jediná osádka a zbylých pět Stirlingů shodilo své pumy naslepo. Škodovku nezasáhla ani jedna puma a celá akce skončila neúspěchem.



.
h.panda©2005 // h.panda@seznam.cz