novinky data a fakta bitvy tanky palné zbraně jednotky úryvky dopisů nezařazené (ČSR) události (ČSR) at. na Heydricha (ČSR) opevnění (ČSR) rok 1938 fotogalerie videogalerie ostatní




.:: BARMSKÁ DŽUNGLE (zapomenutá válka) ::.
----------------------------------------------------------------------------



V této válce proti sobě stáli Britové a Japonci, těm džungle nevadila, jelikož na ní byli zvyklí, avšak pro britské vojáky to bylo nejhorší co mohlo být, tma, vlhko, různé zvuky, všude bahno, mimo jiné i choroby jako například malárie, úplavice, horečka dengue, putničky, apod....
Pro Japonce měla Barma velký význam, mohli díky ní získat velká rýžová pole, ropu a zároveň zabezpečit své nové dobyté území okolo, pro Brity už takovou funkci plnila, kdyby totiž Japonci Barmu získali, byla by bezprostředně ohrožena Indie kde měla Británie velký vliv.

Ke konci roku 1941 Japonci zaútočili, jednalo se hlavně o prakticky neomezené bombardování, proti Japonskému letectvu stála pouze malá jednotka dobrovolníků, Britové stále ustupovali, Japonský postup byl rychlý, při jednom střetu nebyla vyjímka, když se zajalo třeba 5 000 Britů.
Japonci zajatci pohrdali, podle jejich teorie měl voják bojovat dokud nepadl.
Postup stále pokračoval, lidé i Britové se stahovali dále na sever a tak Japonci procházeli prakticky opuštěnými vesnicemi a městy. V květnu roku 1942 již stáli u hranic s Indií, říká se že to byl nejdelší ústup Britů v historii.

Na konci roku 1942 zahájili Britové ofenzívu, vše začalo dobře, avšak nakonec byli Britové zatlačeni ještě dál než odkud přišli. Pak přišla chvíle pro Brita Orda Wingata, jeho jednotka sice disponovala omezeným počtem vojáků, ale ti byli dokonale vycvičení a jejich plánovaný útok měl být zásobován ze vzduchu.
Úkol těchto vojáků byl doprovázet hlavní Britské vojsko na další ofenzívě, ta nakonec byla odvolána, ale Wingate se rozhodl že bude postupovat.
Na počátku roku 1943 zaútočil, všude bylo strašné horko, zuřila malárie, nebylo co jíst, byl tam strašný zápach, pijavice byly všude, ale byl to přesto zlomový boj kde se Britové naučili využít džungli také ve svůj prospěch, nic to neměnilo na tom že jí nenáviděli, ale byl to zlom. V červnu se Wingatova jednotka vrátila, ze 3 000 mužů se vrátily 2 000, ale tato akce byla přepadová, ne frontová a měla mít účinek hlavně na morálku Britských vojáků, aby viděli že v džungli lze přes všechny ty neuvěřitelné útrapy přežít.

Koncem roku 1943 přiletěl generál Bill Slim, měl za úkol pozdvihnout morálku Britských vojsk, vycvičit je a připravit pro novou ofenzívu, ta přišla v prosinci roku 1934, Japonci ihned podnikli protiútok dvěmi armádami a u západního pobřeží v průsmyku Okejdok obklíčili několik britských a indických jednotek, ty bojovaly stále, leč byly obklíčené. Asi nejznámější je akce známá jako „administrativní oddělení“ kdy jedna britská jednotka vzdorovala celé japonské divizi a zapojili se i řidiči, mechanici, úředníci a prý i jeden duchovní, byli zásobování ze vzduchu, letadla přilétala ve dne i v noci, obklíčení nakonec prolomili a právě tam viděli Britové prvně jak se Japonci vzdávají.
V prosinci byla utvořena něco jako druhá fronta, ze severu, aby umožnila vytvoření cesty z Leda, tam bojovaly britské a čínské jednotky, za vojáky šli ženisté a následně dělníci, kteří stavěli silnici, která měla umožnit plynulé zásobování Číny.

V březnu 1944 přišla opět Wingatova chvíle, měl být opět vysazen s jednotkami letecky a zásobován taktéž ze vzduchu, operace nesla krycí název čtvrtek a jednalo se hlavně o vyřazování železnic, apod..., jednalo se přibližně o 10 000 mužů, kteří měli být vysazeni hluboko za frontou. Zde také Wingate zemřel při pádu letadla. Akce se vydařila, ale nemohla trvat věčně, kvůli nemalým ztrátám.

Březen 1944, ze severu se chystaly opět zaútočit britské a čínské oddíly, hlavně na letiště Myitkyina, jenže Japonci podnikli protiútok, tak velký, že hrozilo obklíčení vesnic u hranic s Indií („Kohíma“ a „Infál“). Tyto vesnice se skutečně podařilo obklíčit, malé britské osádky vzdorovaly, jelikož věděly co by se s nimi stalo kdyby se vzdaly, vzdálenost mezi Japonci a Brity byla někdy jen pár metrů, Japonci zde měli 15 000 mužů proti 3 500 Britů, po 2 měsících byla Kohíma osvobozena, převážně díky leteckému zásobování britských jednotek. Následně byl osvobozen i Infál a Japonci vytlačeni i z prostoru mezi těmito dvěma městy.
Tím skončila japonská ofenzíva, letiště v Myitkyianě se podařilo s velkými ztrátami nakonec dobít a Japonci poté už jen ustupovali a ustupovali.


.
h.panda©2005 // h.panda@seznam.cz