novinky data a fakta bitvy tanky palné zbraně jednotky úryvky dopisů nezařazené (ČSR) události (ČSR) at. na Heydricha (ČSR) opevnění (ČSR) rok 1938 fotogalerie videogalerie ostatní




.:: BRITSKÉ KRÁLOVSKÉ NÁMOŘNICTVO ::.
----------------------------------------------------------------------------


3.září 1939 se Winston Churchil vrátil na post prvního lorda admirality, toto místo měl již v první světové válce, pod jeho ruku přešlo největší námořnictvo na světě.

Skládalo se z 15ti bitevních těžkých lodí, 15 křižníků, 7 letadlových lodí, toto námořnictvo se pak dělilo na domácí se základnou ve Scapa Flow v Británii a středomořské se základnami v Alexandrii a na Maltě, dále pak byly menší základny v Atlantiku, Karibiku a Dálném východě.

Prvním protivníkem byla v roce 1939 německá Kriegsmarine, mělo sice méně lodí, okolo pěti kapesních bitevních lodí a křižníků, ale bylo rovnocenným soupeřem, avšak pravé velké nebezpečí mělo název „ponorka“, zpočátku jich Německo mělo 57, polovinu dokonce oceánských, plánovala se stavba dalších 120ti.
Že ponorky představují opravdu vážné nebezpečí, se potvrdilo již dva týdny po začátku války, když U-29 potopila jednu z britských letadlových lodí, několik dnů poté se ponorka U-47 dostala dokonce do kotviště britského domácího námořnictva a potopily bitevní loď Royal Oak.

Přes tato fakta nebyly ponorky ještě na tak vyspělé úrovni a hlavní nebezpečí tvořilo hladinové loďstvo, to ukázala i německá bitevní loď Graf Spee, ta na konci roku 1939 zcela rozhodila trasy konvojů v jižním Atlantiku a Indickém oceánu, tři britské lodě s ním svedly souboj u ústí La Platy, Graf Spee byl těžce poškozen (britské lodě neméně) a musel vyhledat útočiště v neutrální Uruguai, kapitán pak raději loď potopil, než by jí vydal do rukou britům, tři dny na to spáchal kapitán Langsdorff sebevraždu. Pár dnů poté se podařilo zajmout zásobovací loď Altmark.
Královské námořnictvo dále zachránilo spojence u Dunkerque a ve Finsku.
Po německém obsazení Francie a získání Fr. přístavů, mohlo operovat více v Atlantiku ještě více německých ponorek a lodí najednou.

Koncem roku 1940 začaly pro německé ponorky takzvané zlaté časy, britské konvoje plující severním Atlantikem nebyly doprovázené bojovým loďstvem a loděnice nestačily dodávat lodě nové, útočily převážně dálkové bombardéry a ponorky.
V květnu 1941 vyplul jeden z největších německých strašáků, bitevní loď Bismarck, do Atlantiku, okamžitě byla vyslána skupina britských lodí aby ho potopila, avšak největší z nich, Hood, dostal zásah do skladiště munice a okamžitě se potopil, to srazilo morálku britských námořníků na kolena, Bismarc unikl, leč druhý den byl objeven a letadla Swordfish ho svými torpédy zasáhla do kormidla a ochromila, poté byl Bismarck potopen, traduje se dokonce že si ho Němci potopili sami, aby nepadl do rukou Britům.

V září roku 1941 se konflikt přenesl i na půdu SSSR, to přineslo britskému námořnictvu malý odpočinek, avšak poté musely být vysílány konvoje přes Severní ledový oceán a potýkat se s tamějšími přírodními podmínkami, nacož německé námořnictvo odpovědělo přesunem do Norska, včetně nové obavy, těžké bitevní lodi - Tirpitze.
Německé ponorky byly vyslány k americkému východnímu pobřeží, Generál King však odmítal konvoje a tak museli američtí a britští námořníci koukat jak jsou potápěny obchodní a transportní lodě za svitu světel z pobřeží, pro německé ponorky nastaly takzvané druhé zlaté časy.

Poté Spojenci vylepšili ochranné doprovody svých konvojů, převážně letadlovými loděmi, doprovodem dálkových bombardérů, technikou, získanými zkušenostmi a potápěli daleko více ponorek.
Další problém byl Tirpitz a Sharnhorst, Britové se ho báli jako čert kříže proběhlo několik pokusů na jeho potopení, ať už za pomocí malých, člověkem řízených torpéd, miniponorek, atp... bylo to velice obtížné, neboť u Tirpitze v přístavu a v přístavech všeobecně, byly protitorpédové sítě. Jednou se Tirpitz podařilo za pomocí miniponorky vyřadit na půl roku z provozu, Sharnhorst byl definitivně potopen, byla to prakticky poslední bitva svedená těžkými námořními loděmi pouze za pomoci svých děl.

V roce 1943 se vzdalo Italské námořnictvo britské středomořské flotile a ve Středozemním moři bylo mnoho a mnoho námořních bitev, potyček, potopených britských zásobovacích konvojů směřujících na Maltu a do Egypta, které skončily až úplným vyčištěním jižního Středozemí a jižního pobřeží ve Středozemním moři, poté úplným vyčištěním a podpoře vylodění v Itálii.

Na jaře a v létě 1944 se opět konal útok na Tirpitz, letadla z letadlových lodí však neměla tak silnou výzbroj, aby ho byla schopná potopit, tento úkol teda připadl bombardérům a 12.listopadu 1944 Tirpitz klesnul ke dnu po zásahu 5.5 tunové pumy.
Když se blížila válka v Evropě ke konci, tak byla část britského loďstva odvelena do Pacifiku, šlo o 7 letadlových lodí a nějaké křižníky, Britské letadlové lodě dokázaly odolat i útokům Kamikaze, jelikož měly pancéřovanou, ne dřevěnou a pevnější palubu a byly i u japonské kapitulace 2.září 1945.

Britské královské námořnictvo přišlo během druhé světové války o 10 letadlových lodí, 5 bitevních, 31 křižníků, 146 torpédoborců, zahynulo přes 150 000 námořníků .



.
h.panda©2005 // h.panda@seznam.cz